ZÁKLADNÍ POJMY

Těchto dvanáct kombinací modalit s vnějšími a skrytými živly pomáhá nalézt přesnou symboliku příslušného znamení. Můžeme pak mluvit o základním ohni neseném skrytou vodou, tedy o blesku, básnickém symbolu znamení Berana. Dvojakou povahu Štíra nám zjeví symbolický význam pevné vody nesené nebo spojené zemí (led - bahno). Proměnlivá voda nesená ohněm - pára - jsou Ryby...

Z hlediska severní polokoule a tropického zodiaku začíná celý cyklus vždy 20. nebo 21.března, kdy Slunce dospěje do bodu, kde se ekliptika a rovník protínají. Tomuto místu říkáme jarní bod a okamžiku jarní rovnodennost. Den a noc jsou na obou polokoulích stejně dlouhé, na polokouli severní začíná jaro. Slunce vstupuje do znamení Berana (0° ekliptiky - viz Tabulka 7). Slunce pak dál stoupá na sever a přibližně po třiceti dnech dosáhne znamení Býka. Za další měsíc vstoupí Slunce do znamení Blíženců. Beran, Býk a Blíženci jsou tedy jarní znamení.

21. nebo 22.června dosáhne Slunce své nejsevernější polohy, na mapách označované jako obratník Raka (90° ekliptiky). Na severní polokouli je den nejdelší a noc nejkratší, nadchází letní slunovrat, tedy začátek léta a Slunce vstupuje do znamení Raka. Slunce se obrací opět k jihu a po třiceti dnech dosáhne znamení Lva, den se krátí a za další měsíc vstoupí Slunce do znamení Panny. Rak, Lev a Panna jsou tedy znamení letní.

22. nebo 23.září Slunce znovu dospěje k bodu, kde se jeho dráha protíná s rovníkem. Protože den a noc jsou opět stejně dlouhé, říkáme tomuto okamžiku podzimní rovnodennost (180° ekliptiky) a na severní polokouli začíná podzim. Slunce vstupuje do znamení Vah a míří dál na jih, aby po třiceti dnech vstoupilo do znamení Štíra. Za další měsíc pak dosáhne Slunce znamení Střelce. Váhy, Štír a Střelec jsou tedy znamení podzimní.

21. nebo 22.prosince dosáhne Slunce své nejjižnější polohy, na mapách světa označované jako obratník Kozoroha (270° ekliptiky). Na severní polokouli je den nejkratší a noc nejdelší, nadchází zimní slunovrat, začátek zimy a znamení Kozoroha. Slunce se obrací k severu a po třiceti dnech vstoupí do znamení Vodnáře. Za další měsíc pak vstoupí Slunce do posledního znamení, znamení Ryb, aby o prvním jarním dnu opět celý cyklus začal Beranem. Kozoroh, Vodnář a Ryby jsou tedy znamení zimní.

Obrázek 3 . precese a nutace

Během let se poloha jarního bodu mění tak, že proběhne celou ekliptiku za 25 920 let. Za 72 let se posune o 1°. Tento pohyb se nazývá precese a časová doba platónský rok.

Precese je otáčení osy symetrie vůči pevnému bodu v prostoru. Vyplývá z toho, že rotační osa Země není pevná, ale přesouvá se kruhovým a zpětným způsobem a opisuje kužel s vrcholovým úhlem cca 47°. Z toho plyne neustálé přesouvání roviny rovníku vzhledem k rovině ekliptiky. Jarní bod se přemisťuje retrográdně a jedním znamením projde asi za 2 160 let neboli platónský měsíc.

Nutace je malé periodické kolísání v precesním pohybu zemské osy.

Pokud je začátek zvěrokruhu v jarním bodu (VP), jde o tropický zodiak, který většinou používají západní astrologové.

Díky precesnímu pohybu zemské osy putuje Jarní bod souhvězdími.

V siderickém (hvězdném) zodiaku, neboli zodiaku souhvězdí, je 0° Berana vzdálen o 45° od délky hvězdy Aldebaran (15° Býka) v ekvinokciu (v rovnodennosti) roku 221 n.l. Tropický a siderický zodiak se kryly o podzimní rovnodennosti roku 221 n.l. Tento zvěrokruh slouží indickým astrologům a je v podstatě založen na rozložení hvězd s poněkud libovolnými hranicemi, dělícími je na souhvězdí. Poloha 0° Berana siderického zodiaku je v programu opravována o tzv. AY (Ayanamsha) k zadanému datu a času, která zohledňuje pohyb VP. Dá se říct, že v siderickém zodiaku

se úseky ekliptiky - znamení - přibližně kryjí se souhvězdími. Protože existuje více pohledů na to, kde je správný počátek siderického zvěrokruhu, umožňuje program zadání vlastní hodnoty AY ke zvolenému datu a pracovat tedy v tom zodiaku, který nám nejlépe vyhovuje.

V galaktickém (správně hvězdném zodiaku galaktického centra) je 0° Berana vzdálen 120° od délky galaktického centra (0° souhvězdí Střelce) v ekvinokciu roku 69 n.l. Tropický zodiak a zodiak galaktického centra se kryly o podzimní rovnodennosti roku 69 n.l. V programu je opět poloha 0° Berana galaktického zodiaku a prvku horoskopu opravována o precesi a nutaci k zadanému datu a času.

Čas

Dalším důležitým astrologickým pojmem je pojem dne, jehož rozlišujeme tři druhy:

Den hvězdný je doba, která uplyne mezi dvěma vyvrcholeními (kulminacemi) stálice. Děje se tak vždy za 23 hodin 56 minut a 4 sekundy středního slunečního času, tj. za 24 hodin hvězdného času, ne tedy za 24 hodin, jak všeobecně uvažujeme. Tuto dobu tedy potřebuje zeměkoule k otočení kolem své osy vzhledem ke stálicím.

Den sluneční, neboli astrologický, je doba, která uplyne mezi dvěma vyvrcholeními (kulminacemi) Slunce. Trvá přibližně 24 hodin, někdy o něco více, někdy o něco méně.

Střední den sluneční slouží k vyrovnání těchto rozdílů dne slunečního. Je průměrem, o který se opírá den občanský, který trvá 24 hodin.

Obecně u všech nebeských těles rozeznáváme několik časových period (intervalů). (Dále pro jednoduchost se budeme držet vžitého astrologického označení planeta i pro Slunce a Lunu.)

Synodická perioda (Synod = setkání) je doba, která uplyne mezi dvěma stejnými fázemi planety se Sluncem. Tedy například od Novu k Novu u Luny.

Siderická perioda je doba, která uplyne mezi dvěma konjunkcemi planety s toutéž stálicí. U Luny například konjunkce s Regulem .

Anomalistická perioda je doba, která uplyne mezi dvěma průchody planety toutéž částí přímky Apsid. U Luny například průchod Apogeem.

Tropická perioda je doba mezi dvěma průchody dané planety jarním bodem.

Drakonická perioda je doba mezi dvěma průchody tímtéž uzlem (výstupným nebo sestupným) dané planety nebo Luny.

Jako příklad zde uvádíme tyto časy pro Lunu:

měsíc siderický trvá 27 dnů 7 hodin 43 minut 11,5 sekundy;

měsíc synodický trvá 29 dnů 13 hodin 18 minut 2,8 sekund;

měsíc tropický trvá 27 dnů 7 hodin 43 minut 4,5 sekund;

měsíc anomalistický trvá 27 dnů 13 hodin 18 minut 33,1 sekund;

měsíc drakonický trvá 27 dnů 5 hodin 5 minut 35,8 sekund.

Obrázek 4 - Změna délky dne a noci během roku

Do našeho století žila každá země podle svého místního času. Nevhodnost tohoto systému nakonec vedla k jeho opuštění a k přijetí mezinárodní dohody, která dělí svět na 24 částí - časových pásem. Rozkládají se od 7 1/2° do 7 1/2°po obou stranách poledníku.

Příklad: Greenwichský čas se týká zemí, které se rozkládají do 7 1/2° východní nebo západní délky od Greenwichského poledníku (viz Obrázek 5), s výjimkami například pro letní čas (přehled letního času uveden v příloze).

Na obrázku 6 jsou znázorněna časová pásma. Směrem na východ od nultého poledníku se zadávají v rozmezí 0 ¸ 12 hodin jako kladná čísla, časová pásma na západ od nultého poledníku se zadávají jako záporná čísla.

Světový čas (UT,SČ, GMT) byl zaveden r. 1925 Mezinárodní Astronomickou Unií. Je to střední sluneční čas greenwichského (nultého) poledníku. (Od 1.1.1925 byl měřen od půlnoci; před tím v astronomii začínal den v poledne.)

Obrázek 5 - Schematické znázornění časových pásem

Místní čas je tentýž jako dekretní jen ve městech, která přesně leží na příslušném poledníku země. Jinak musíme brát v úvahu zeměpisnou délku místa narození. Jeho rozdíl k času světovému (UT) se rovná zeměpisné délce místa, která se k UT na východ od příslušného poledníku přičítá, na západ odečítá. Místní čas platil u nás do 1.října 1891.

Obrázek 6 - Časová pásma

V řadě případů potřebujeme znát, kolik dnů uplynulo od určité události, anebo interval mezi dvěma událostmi. Josef Scaliger (15.století) zavedl tzv. juliánskou periodu a nazval ji podle svého otce Julia. Počátek položil do okamžiku ve 12 hodin (UT) 1.ledna -4712, tj. 1.ledna 4713 př.n.l., kdy začínají všechny kalendářové cykly, a počítá nepřetržitě dny tak, jak jsou za sebou bez dělení na roky. Proto se počítání podle juliánské periody rozsáhle uplatnilo v

astronomických a chronologických výpočtech. V astronomii se juliánské periody používá při zkoumání různých periodických jevů. Počítáme-li letopočet podle juliánských dnů, můžeme dobu jakéhokoli astronomického jevu vyjádřit jistým číslem představujícím neměnnou jednotku - střední sluneční dny. To také umožňuje přesně určit časový interval mezi dvěma událostmi, například mezi dvěma maximy nebo minimy jasnosti proměnné hvězdy. Tyto dny juliánského období (juliánské dny) se označují zkratkou JD.

Kalendář

Námi užívaný kalendář vychází z délky tropického roku, což je doba mezi dvěma průchody Slunce jarním bodem, která činí 365,2422 dnů.

Protože bylo nutné zvolit počet celých dnů pro kalendářní rok, bylo třeba současně dalšími pravidly zabezpečit, aby se dlouhodobě průměrná délka kalendářního roku co nejméně lišila od délky tropického roku.

Historie našeho kalendáře navazuje na staré římské kalendáře a hlavně na kalendář egyptské alexandrijské školy. Nevyrovnaný lunární kalendář Římanů nevyhovoval natolik, že Julius Caesar po pobytu v Egyptě povolal alexandrijského učence Sosigena, aby sestavil nový solární kalendář, který byl užíván od roku 45 př.n.l. Na návrh Marka Aurelia byl nový kalendář nazván juliánským na počest Gaia Julia Caesara.

Necelé století před zavedením juliánského kalendáře zjistil Hipparchos, že délka roku je o málo kratší než 365,25 dne. Sosigen vědomě malou opravu zanedbal a převzal číslo 365,25 za délku roku. Tři roky měly 365 dní, a čtvrtý (přestupný) 366 dní. Začátek roku, počítání let (letopočet), délka týdne, názvy měsíců apod. byly již záležitostí definice, dohody nebo tradic.

Juliánský rok je o 11 minut 14 sekund delší než tropický rok. Rozdíl 0,0078 dne naroste za 128 let na jeden den, za 1923 roky na 15 dní. Od koncilu v Nice z r. 325, tj. od zavedení juliánského kalendáře do křesťanského světa, vzrostla chyba do konce 16. století na deset dní. Reformou z roku 1582, nařízenou papežem Řehořem XIII. papežskou bulou „Inter gravissimas“, vydanou 24.února 1582 , byl kalendář opraven o těchto deset dnů tak, aby rovnodennost připadla opět na 21.března (po 4.říjnu juliánského kalendáře následoval 15.říjen kalendáře gregoriánského) a aby se i délka gregoriánského roku přiblížila tropickému. Gregoriánský kalendář používáme dodnes.

Nadále se stala století (1600, 1700, atd.) přestupnými pouze tehdy, jestliže byl jejich letopočet beze zbytku dělitelný 400. Střední délka gregoriánského roku činí 365,242 500 dne. Gregoriánský rok je delší než tropický o 0,000 305 dne. Chyba tedy naroste na jeden den za 3 280 let.

U nás se Juliánský kalendář objevil koncem osmého století s první misionářskou činností. Avšak teprve po roce 863, kdy na Velké Moravě působila byzantská misie učených bratří Konstantina a Metoděje ze Soluně, se tento kalendář pevně ujal i u nás. Nový rok však nepřipadal na datum stanovené původně Caesarem, nýbrž shodně se starými tradicemi se slavil 25.prosince, tedy ve dnech zimního slunovratu. Tento zvyk dlouho udržovala dokonce i pražská arcibiskupská kancelář ( do roku 1365 ), až si vysloužil název stilus Pragensis.

S výjimkou vlád Přemysla Otakara II. a Václava II., kdy rok oficiálně začínal 1.lednem, česká královská kancelář datovala nový rok ještě na začátku šestnáctého století 25.prosincem.

K opravě kalendáře navrhované papežem Řehořem XIII. mělo v českých zemích původně dojít k 4.říjnu 1582 jen s měsíčním zpožděním. Pražský arcibiskup Medek nařídil, aby se po 14.listopadu 1582 psalo 25.listopadu (podle juliánského kalendáře byla 25.10. neděle), ale města se vzepřela. Rudolf II. se pak rozhodl mandátem z 3.prosince 1583 reformu nařídit. Na území českého království byl kalendář opraven nejdříve v Lužici. K přijetí gregoriánského kalendáře přistoupili ve Zhořelci již 5.října 1583, v Budyšíně 12.ledna a v Žitavě 20.ledna 1584. Ve Slezsku přešli na nový kalendář 12.ledna 1584, na Moravě teprve v létě svolil sněm olomoucký, aby byl nový způsob nastolen od 4.října 1584. Toto časově různé přijetí gregoriánského kalendáře se pochopitelně netýká pouze českých, ale i jiných zemích. Proto uvádíme v tabulce 1 chronologie převzetí gregoriánského kalendáře některými zeměmi.

Země	Poslední den juliánského kalendáře		První den gregoriánského kalendáře
Itálie	4. října	1582	15. října	1582
Polsko	4. října	1582	15. října	1582
Portugalsko	4. října	1582	15. října	1582
Španělsko	4. října	1582	15. října	1582
Francie	9. prosince	1582	20. prosince	1582
Holandsko	21. prosince	1582	1. ledna	1583
Luxembursko	21. prosince	1582	1. ledna	1583
Bavorsko	5. října	1583	16. října	1583
Rakousko	6. ledna	1584	17. ledna	1584
Švýcarsko	11. ledna	1584	22. ledna	1584
Maďarsko	21. října	1587	1. listopadu	1587
Prusko	22. srpna	1610	2. září	1610
Dánsko	18. února	1700	1. března	1700
Německo	18. února	1700	1. března	1700
(protestantské)
Norsko	18. února	1700	1. března	1700
Velká Británie	2. září	1752	14. září	1752
Finsko	17. února	1753	1. března	1753
Švédsko	17. února	1753	1. března	1753
Japonsko	-	-	1. ledna	1753
Čína	-	-	20. listopadu	1911
Bulharsko	31. března	1916	14. dubna	1916
Sovětské Rusko	31. ledna	1918	14. února	1918
Srbsko	18. ledna	1919	1. února	1919
Rumunsko	18. ledna	1919	1. února	1919
Řecko	9. března	1924	23. března	1924
Turecko	18. prosince	1925	1. ledna	1926
Egypt	17. září	1928	1. října	1928

Tabulka 1

Dny v týdnu jsou přiřazeny jednotlivým planetám. Seřadíme-li je od nejpomalejší k nejrychlejší do kruhu, vytvoří sedmicípou hvězdu vládců dnů (viz Obrázek 7). Tedy v neděli vládne Slunce, v pondělí Luna, v úterý Mars, ve středu Merkur, ve čtvrtek Jupiter, v pátek Venuše a v sobotu Saturn. První planetární hodina dne je podřízena vládci dne a dál jdou podle rychlosti za sebou, jak je zobrazeno v kruhu. Tak jak určuje chaldejská tradice a jak se v některých jazycích v názvech dnů dochovalo dodnes. Sunday, Sonnentag, Saturday atd.

Obrázek 7 - Přiřazení dnů planetám

Planetární hodiny se počítají tak, že se doba od půlnoci do svítání rozdělí na šest stejných dílů, totéž od svítání do poledne, od poledne do Slunce západu a od západu do půlnoci. Pochopitelně denní planetární hodina pak v prosinci trvá např. 40’, zatímco v červnu třeba 80’ (viz Obrázek 4). Stejné jsou tyto časové úseky pouze v období kolem jarní či podzimní rovnodennosti. Tradice se v názoru na začátek liší, různé prameny udávají začátek tu se Slunce západem, tu se Slunce východem, tu o půlnoci. Program uvádí planetární hodiny pod údajem MSCkor a to tak, že o půlnoci je začátek a číslování planetárních hodin je od půlnoci do půlnoci. V tabulce 9 respektuje chaldejskou tradici a podle ní se tedy Jan Werich narodil ve dnu Luny, hodině Marsu a minutě Luny.

Důležité prvky horoskopu

Již víme, že roční pohyb Země kolem Slunce je základem pro dělení ekliptiky na dvanáct stejně dlouhých úseků, zvaných znamení zvěrokruhu (zvířetníku, zodiaku).

Země však koná ještě jeden pohyb. Otáčí se kolem své osy, takže během čtyřiadvacetihodinového cyklu se vystřídá den i noc a nad obzor - horizont vystoupí postupně všechna znamení zvěrokruhu. Tento denní pohyb koná průměrně rychlostí 1° za 4 minuty.

Oba pohyby jsou analogické, a tak čtyři nejdůležitější místa ekliptiky, která během dne zaujme Slunce, můžeme považovat za obdoby rovnodenností a slunovratů:

Ascendent je místo na východě, kde se ekliptika protíná s obzorem a kde ráno vychází Slunce (je analogií rána, jara, dětství).

Medium Coeli, neboli Střed nebe, je stupeň ekliptiky, který vrcholí nad našimi hlavami a kde se Slunce nachází v pravé poledne. Jde tedy o vrcholící bod světového rovníku (je analogií poledne, léta, středu života).

Descendent je místo na západě, kde se ekliptika protíná s obzorem a mizí pod ním. Jedná se o protilehlý bod Ascendentu (je analogií večera, podzimu, stáří).

Immum Coeli, neboli Hlubina nebe, je stupeň ekliptiky, který leží v dolní, podzemní části místního poledníku (pod našima nohama) a kde Slunce leží o pravé půlnoci. Je to bod protilehlý Středu nebe (je analogií půlnoci, zimy, smrti).

Domy

Spojnice Ascendentu s Descendentem představuje v dvojrozměrném zobrazení horizont, který dělí horoskop na dvě polokoule - hemisféry - horní a dolní, denní a noční. Spojnice Media Coeli s Immem Coeli představuje místní poledník, meridián, který dělí horoskop na hemisféru východní a západní. V astrologii se udržel zvyk starých map zakreslovat východ a tedy Ascendent na levé straně a západ - Descendent - na straně pravé. Spojnice Ascendentu (AS) a Descendentu (DS), Media Coeli (MC) a Immum Coeli (IC) se nazývají hlavní osy horoskopu, který dělí na čtvrtiny - kvadranty, obdoby čtyř ročních dob.

Stejně jako roční doby, i kvadranty mají tři fáze. Dostáváme tak dvanáct na sebe navazujících polí, obdob znamení zvěrokruhu, dvanáct horizontálních, individuálníchdomů. Říká se jim také „zemské sektory“, zatímco znamení zvěrokruhu jsou „nebeské sektory“. Je to tedy dělení na dvanáct částí, které člení místní sféru od pólu k pólu jako pomeranč rozdělený na dílky.

Z hlediska vlastního výpočtu domů se ustálilo několik metod nazývaných většinou po svých objevitelích. Jsou to domy např. Placidovy, Campanovy, Regiomontanovy, Kochovy, Porfyriovy a mnohé další. Program nabízí i domy topocentrické a ekvální.

Výpočet polohy domů se nazývá domifikace; je pro ni několik systémů. Některé z nich dělí sféru na dvanáct stejných pásem o 30° (v dvojrozměrném zobrazení pak logicky tato pásma nejsou stejně velká). Jiné berou v úvahu zeměpisnou šířku místa a rozdělují ji na nestejné domy, počínající Ascendentem. V šířce rovníku, tedy v tom místě zeměkoule, kde délka dnů a nocí je naprosto stejná, tomu odpovídají i domy, ale čím více se od něho vzdalují a blíží se k pólům, tím zřejmější je jejich rozdíl ve stupních.

Obdobně jako o znameních zvěrokruhu můžeme říci o domech, že jsou vlastně osobním zodiakem každé události. Symbolicky 1. dům odpovídá 1. úseku ekliptiky neboli Beranovi, 2. dům Býku atd.

Domy hlavní (základní), neboli rohové, mají počátek v hlavních osách horoskopu. 1. dům v Ascendentu, 4. dům v Immum Coeli, 7. dům v Descendentu a 10. dům v Mediu Coeli. Planety v nich obsažené, zejména ty, které leží v jejich první polovině, jsou považovány za velmi silné.

Domy následné (pevné) leží uprostřed kvadrantu. Jsou to domy 2., 5., 8. a 11. Planety zde postavené jsou považovány za středně silné.

Domy koncové (proměnné), neboli padající, leží na konci kvadrantu a přiléhají k další ose horoskopu. Jsou to domy 3., 6., 9. a 12. Planety v jejich prvních dvou třetinách jsou považovány za velmi slabé, zatímco planety ve třetině přiléhající k další ose jsou stejně silné jako planety rohové.

Existuje také dělení domů podle živlové teorie. V takovém případě rozlišujeme:

domy ohnivé, domy života a energie, 1., 5. a 9.

domy zemské, domy hodnot a záměrů, 2., 6. a 10.

domy vzdušné, neboli domy vztahů, 3., 7. a 11.

domy vodní, závěrečné, 4., 8. a 12.

Obsazení hemisfér a kvadrantů větším počtem planet má v astrologii také svůj význam: Denní polovina naznačuje otevřenou, extrovertní osobnost se snahou po objektivitě, noční polovina osobnost introvertní, s láskou k soukromí, se subjektivním zaměřením, východní polovina projevuje velkou

nezávislost s důrazem na svobodnou vůli a západní polovina bývá naopak příliš přizpůsobivá a závislá na ostatních lidech.

Stejně jako znamení i domy měly kdysi vlastní názvy:

1. dům - ascendent

2. dům - anaphora

3. dům - thea

4. dům - hypocheum

5. dům - agathytichi

6. dům - kakithychi

7. dům - descendent

8. dům - epikataphora

9. dům - theos

10.dům - mesurania

11.dům - agathodaemon

12.dům - kakodaemon

Tyto názvy se v současnosti již nepoužívají. Domy se prostě číslují, arabskými nebo římskými číslicemi od Ascendentu, který je hrotem prvního domu, ve směru znamení zvěrokruhu, tedy proti směru pohybu hodinových ručiček.

Citlivé body

Citlivé body jsou arabského původu. Existuje jich několik desítek, ale jen jeden je užíván téměř všeobecně. Je to Bod štěstí (Pars Fortunae), který symbolizuje hmotné štěstí a jedincův společenský úspěch.

Vypočítáme ho tak, že lunární fázi přičteme k Ascendentu, přičemž lunární fáze je vzdálenost Luny od Slunce. Při novoluní je tato vzdálenost 0°, při první čtvrti 90°, při úplňku 180°, za třetí čtvrti 270°.

Pokud lunární fázi od Ascendentu odečteme, získáme Bod duchovní (Pars Spiriti), který nám ukazuje způsob, jakým můžeme dosáhnout duchovního úspěchu.

Některé tradiční školy rozeznávají zrození denní a noční. Při zrození denním fázi Luny přičítají, zatímco při nočním zrození fázi Luny odečítají, aby v obou případech získaly Bod štěstí.

Program umožňuje zadání až dvaceti čtyř zkoumaných citlivých bodů a to v libovolně zvolené kombinaci. Zadání a volbu bodů je možno podle potřeby kdykoli změnit.

Specifickým citlivým bodem je Černá Luna nazývaná též Lilith. Je to fiktivní bod na oběžné dráze Měsíce kolem Země; přesně jde o druhé ohnisko měsíční dráhy (první ohnisko je Země), které se nachází přibližně v měsíčním apogeu (viz Obr. 2). Tento bod není stálý, posunuje se asi o 40° ročně.

V mytologii žila Lilith v zahradě Eden, ještě než se objevil Adam; stvořila jeho ducha a byla mu rovna. Vzbouřila se proti spojení Adama a Evy a opustila zemský ráj; předtím se však spářila s hadem, pokud se sama neproměnila v tohoto plaza, aby hrála úlohu pokušitelského ďábla.

Tyto symbolické analogie s hadem jsou ostatně velmi výmluvné, ve starých textech totiž představovala Bohyni - Matku. Sama Isis je často zobrazována s hadím ocasem. Ve skutečnosti jde o jednoduchou historii: zahrada Eden není to, po čem Lilith touží, a proto raději volí peklo. Není ochotna k sebemenšímu kompromisu. Především tedy představuje absolutní touhu ega, posedlého vlastním sebeprosazením. Je to také žena pokušitelka, žena svůdnice, s tak temnou mocí, že bývá považována za ďábelskou. Je to noční bytost, mlčí; je mlčení samo, tajemství, nůž. Je to, z čeho bude mít muž věčný strach.

Obzvlášť, je-li v horoskopu dominantní, stává se Černá Luna důležitým zorným úhlem pro osvětlení osobnosti. Tento vliv se samozřejmě značně liší v ženském a mužském horoskopu. Tam, kde se nachází, bude pól absolutní jasnozřivosti, světla tak oslňujícího, tak intenzivního, že lze i odmítat ho vidět. V neharmonických aspektech bude znamenat zlom, nedostatek, odmítnutí, prázdno. Ale u osoby, kterou ovlivňuje, bude vždy příznakem něčeho rušivého i fascinujícího pro ostatní.

Lunární uzly

Lunární uzly jsou abstraktní body, v nichž se protíná oběžná dráha Luny s ekliptikou. Pokud poblíž tohoto místa dojde k novoluní nebo úplňku, může dojít k zatmění Slunce (za novu - jsou-li v konjunkci Slunce, Luna a jeden z lunárních uzlů) nebo zatmění Měsíce (za úplňku - jsou-li v opozici Slunce a Luna a v konjunkci jeden z uzlů). Proto se tyto body nazývají Dračí hlava (severní, vzestupný uzel) a Dračí ocas (jižní, sestupný uzel). Drak symbolicky požíral Slunce, či Lunu, čímž působil zatmění. Oba body jsou k sobě v přesné opozici. Celým zvěrokruhem projdou za 18,6 roku retrográdním (zpětným) pohybem.

Indové považují lunární uzly za takzvané stínové planety a nazývají je Rahu (Dračí hlava) a Ketu (Dračí ocas).

Obecně je třeba říci, že všechna nebeská tělesa, která neleží v rovině ekliptiky procházejí při svém pohybu touto rovinou ve svých vzestupných a sestupných neboli dračích uzlech. Vzestupný uzel má Jupiterské ladění, sestupný uzel Saturnské.

Doplňkové osy

Nejdůležitější z nich je Vertex, který bývá považován za nejméně osobní bod horoskopu, nacházíme ho umístěn plus minus dva domy od Descendentu a označuje lidi, kteří vstupují do našeho života zcela náhodně. V opozici na Vertex leží Antivertex, tedy plus minus dva domy od Ascendentu. Naznačuje nejméně uvědomělé vlastnosti a hnutí mysli.

Osa Vertex - Antivertex udává směr Západ - Východ.

Halbsumy

Halbsumy, neboli midpunkty, jsou citlivé body, které leží na poloviční vzdálenosti na ekliptice mezi dvěma planetami. Tyto body nabývají na významu tehdy, prochází-li jimi v těsném orbisu 1° třetí planeta. Teorii halbsum převedla do praxe německá škola Reinholda Ebertina, v jehož knize Kombination der Gestirneinflüsse je uveden význam více než tisíce různých konjunkcí planet s midpunkty. Mají velký význam zejména pro lékařskou astrologii.

Aspekty a orbisy

Význam prvků horoskopu je ovlivňován i jejich vzájemnými vztahy a vzdálenostmi mezi nimi. Tuto vzdálenost měříme v úhlových stupních a nazýváme ji aspekt. Kruh má 360° a tak je teoreticky možných 360 i více aspektů. V praxi se však používají pouze některé, které získáme tak, že kruh dělíme různými čísly na příslušné díly. Tak dostaneme základní vzdálenosti - aspekty (viz Tabulka 8) nebo jiným názvem harmonické řady.

Kromě délkových aspektů se užívají i aspekty šířkové a deklinační: paralela (vlivem odpovídá konjunkci) vzniká, mají-li prvky horoskopu stejnou deklinaci nebo šířku; kontraparalela (vlivem odpovídá opozici) vzniká, mají-li prvky horoskopu vzájemně opačnou deklinaci nebo šířku.

Přesný aspekt je vytvořen v horoskopu jen zřídka kdy. Není-li přesný, uvažujeme tak zvaný orbis, to jest pásmo působnosti, v němž aspekt platí. Někteří astrologové užívají orbisu 15°, takže prvky horoskopu vždy nějaký aspekt tvoří. Ovšem je třeba pamatovat na to, že čím přesnější je aspekt, tím silnější je obvykle vliv.

Význam malých písmen v tabulkách aspektů (např.: VE+HEs 1,5/10):

s aspekt v separaci - nastane, když se rychlejší planeta vzdaluje od pomalejší (neboli to znamená, že přesný aspekt nastal před danou událostí či narozením)

a aspekt v aplikaci - nastane, když rychlejší planeta „dobíhá“ pomalejší ( neboli k uzavření přesného aspektu má teprve dojít)

p přesný aspekt (s přesností do 10% stanoveného orbisu)

první číslo za aspektem udává, kolik stupňů chybí do přesného orbisu, druhé číslo za lomítkem udává nastavený orbis

Planety

Neméně důležitým prvkem horoskopu jsou planety, k nimž astrologie, věrna svému geocentrickému a tedy antropocentrickému pohledu, řadí i Slunce a Lunu, které některá astrologická literatura také označuje termínem světla. Pokud jsou znamení zvěrokruhu považována za obecné postoje vlastní všem lidem a domy horoskopu oblasti individuálních životních zkušeností, pak planety mohou být považovány za ztělesnění některých kosmických principů, nebo funkcí, které jsou obsaženy ve všem živém, co podléhá změnám.

Planety lze rozdělit do tří skupin. První skupinu tvoří Slunce, Luna, Merkur, Venuše a Mars, planety rychlé, považované za planety osobní. Další planety Jupiter a Saturn mají už delší cykly, a proto jsou považovány za planety společenské nebo generační. Těchto sedm klasických planet znalo lidstvo „odjakživa“, na této sedmici vybudovalo koherentní symbolickou soustavu, která dodnes přežívá třeba jen v počtu dní, který tvoří týden. V novověku byly objeveny další tři planety a velké množství malých planetek, z nichž některé používá i dnešní moderní astrologie. Uran, Neptun a Pluto, jako planety prostým okem neviditelné, jsou považovány za jakési transcendentní vyslance Galaxie v naší sluneční soustavě.

Astrologie hodnotí sílu planet. Nejmocnější hodnota vzniká, když planeta je ve „svém“ znamení, tedy v tom, kterému vládne (je ve svém domicilu) a má tedy plně pod kontrolou vše, co se k němu vztahuje. Další vzniká, je-li v dekanátu (v třetině znamení, majícím 10°) znamení, které jí odpovídá (planeta v triplicitě), kde se planeta cítí jakoby zvaným hostem, takže může projevit své pozitivní rysy. Negativní hodnota, tedy úbytek síly, nastává, je-li „v pádu“ (tzv. casus), kde se nemusí nutně projevovat jen záporné vlastnosti planety, ale může dojít i k pokusům zlepšit podmínky, které v této oblasti panují, nebo „zničena“ (planeta v detrimentu), kdy je planeta poškozena, takže je nucena akceptovat stav, který tam panuje. Slovo „zničena“ je vlastně nesprávné, protože planeta nemůže nikdy pozbýt svého významu, ale užíváme je s ohledem na tradici.

Jinou zápornou hodnotou je planeta mimo své znamení. Nazývá se pak cizí, čili peregrinní neboli na cestách.

Proměnné hodnoty nebeských těles jsou závislé jednak na času, jednak na svém postavení v astrologických domech. Například v určitém časovém úseku je planeta v pohybu přímém, který její hodnotu zvyšuje, v jiném opět v pohybu zpětném, který její hodnotu snižuje.

Přímý (direktní) pohyb planety nastává, pohybuje-li se planeta zvěrokruhem směrem od Berana k Býku.

Zpětný (retrográdní) pohyb planety nastává, pohybuje-li se planeta zvěrokruhem od Berana k Rybám.

Sílu a slabost planety zkoumáme také podle její aspektace. Blíží-li se planeta k místu, na němž by nastal přesný aspekt, říkáme, že je v aplikaci. Pohybuje-li se planeta rychleji, než je její rychlost průměrná, je její hodnota posílena, pohybuje-li se pomaleji, je její hodnota snížena. Velmi silně působí, stojí-li jistou dobu na stejném stupni zvěrokruhu.

Recepce nastává, když planeta stojí ve znamení planety druhé, zatímco planeta druhá stojí ve znamení planety první. Například stojí-li Slunce v Raku a Luna ve Lvu, pak dochází k recepci mezi Sluncem a Lunou. Takovéto planety jakoby spolupracovaly.

Dále zkoumáme postavení planet v domech astrologických, kde může být úhelná, následná, padající nebo v elevaci nad planetou jinou.

Planeta je úhelná, stojí-li v základních domech horoskopu: 1., 4., 7. a 10. Je následná, stojí-li v domech 2., 5., 8., 11. a konečně padající, stojí-li v domech 3., 6., 9. a 12. Pamatujme, že nejsilněji působí, stojí-li přímo na onom stupni zvěrokruhu, v němž začíná astrologický dům, neboli astrologicky řečeno, stojí-li na hrotu některého domu, zvlášť, je-li tímto hrotem Ascendent nebo Medium Coeli.

Čím blíže je planeta Mediu Coeli, tím působí silněji. Astrologicky říkáme, že planeta bližší Mediu Coeli je elevovaná nad tou, která je dále od Media Coeli.

V astrologických textech se můžeme setkat ještě s dalšími termíny. Planeta, která není ve svém domicilním znamení má svého dispozitora, vládce příslušného znamení. Pokud se tyto funkce sbíhají u jedné planety, je považována za konečného, finálního dispozitora. Vládce znamení, v němž se nachází hrot nějakého domu, se nazývá vládce domu. Spoluvládci domu jsou vládci příslušného dekanu a „tváře“, ve kterých je hrot domu. Vládce znamení, v němž se nachází Ascendent, je vládce horoskopu, nebo zrození. A konečně, planeta v domu je signifikátorem záležitostí, které se k domu vztahují.

Chaldejci spojovali svá nejdůležitější božstva s nebeskými tělesy. Luna byla představována měsíčním bohem Sin, jeho dětmi jsou bůh Šamaš – Slunce a bohyně Ištar - Venuše, planeta Merkur

představovala boha písma a moudrosti Nabu, Mars byl spojován s Nergalem , Jupiter s Mardukem a Saturn s bohem Kajamanu.

Obrázek 8 - znázornění způsobu vzniku zpětného neboli retrográdního pohybu planet. Jedná se o pohyb zdánlivý daný součtem rychlostí dvou různě rychlých planet a jejich projekcí na nebeskou sféru při pohledu ze Země. Šipky označují místa, kde je planeta stacionární neboli v zastávce.

Význam malých písmen u planet (např.: NEr):

r Planeta Neptun je v tomto okamžiku retrográdní. Retrográdní, neboli zpětný je zdánlivý pohyb planet, které budí dojem, že se ve svém běhu zastaví a dají se nazpátek. Vnitřní planety (ME, VE) mohou být retrográdní pouze v dolní konjunkci se Sluncem (planety se nacházejí mezi Zemí a Sluncem). Vnější planety ( MA ¸ PL) mohou být retrográdní pouze v opozici se Sluncem.

s Planeta je v tomto okamžiku stacionární, právě zdánlivě stojí, je „v zastávce“. Mění zrovna svůj přímý pohyb na pohyb retrográdní nebo naopak.